Katedra alternativního a loutkového divadla Damu v Praze uvádí

Dojemná píseň O jednom poustewnikovi
…aneb Rokodník dřevorytcův na nové brdo zaonačený

Absolventské představení studentky scénografie Kald.
Námět, scénář, výprava: Kateřina Štolcpartová
Délka představení 1 hod.
Hrají: Barbora Vyskočilová, Jaroslava Kopecká a Michal Dalecký
Světla: K. Š., Petr Beneš

Inscenace vznikla díky finanční podpoře Salónu projektů Damu.
Děkujeme zejména Zdeňku A. Tichému a ředitelství divadla Inspirace.

Inscenace, koláž obrazů a scén života umělce – poutníka Josefa Váchala, je svědectvím toho, kterak sama autorka této inscenace zabloudila skrze nekončící pláně astrálního světa Josefa V. ke hranicím své vlastní imaginace.

Scéna malířského ateliéru, vysvěceného vzápětí na magickou pracovnu, zasvětí diváka i náhodného chodce do rituálu Papusova, a tito se dále spolu s Josefem V. ocitají na pouti za krajinou, láskou a naplněním životních tužeb, by konečně při tvorbě nové knihy zjistili, co že se to tenkrát stalo v nebohém sanatoriu proslulého pražského doktora z Krvavého románu, a pouť svou završili v plechovce od jeleního guláše na studeňanském statku.

Zdroje inspirace:
Mystika čichu, Šumava umírající a romantická, Krvavý román, Váchalova korespondence a deníkové záznamy Anny Mackové, životopisná fakta ze života V.+M.


„Svět se řítí do ďáblovy řiti.“

„Mně je to celkem ganzwuřt, celá ta sláva před hrobem.“


„…Já si to hasím zejména rád na tuhle centrální Šumavu a cestou leccos vidím a slyším. (…) Rozumí se, že lesů v dohledné době nebude více zapotřebí – přírodu člověka budoucnosti nahradí zahradní architekt, který zbylou šumavskou vegetaci přetvoří v sad „malebný“ stejně jako Mírové náměstí vinohradské.“

„…Ale i tak slušně jsem tuto zimu přežil, neboť aspoň vína bylo dost. Nyní se chechtám, vzpomínaje diogenovských mých vůči stáří požadavkům, míti totiž zdraví, hůl a žebráckou mošnu a jít tam, kde primitivně při černém jen chlebu se žije – a tu máš! Doba škrtla onen rozpočet, protože černého, žitného a hrubého chleba nikde více není a jen standardní, bez odpuštění u Boha i u lidí za hovno stojící bílý chléb z čert ví jakých obilnin pečený.(…)“ (z korespondence)