Historie

Pozdně středověký objekt "Dům u tří korun" postaven okolo roku 1465, od roku 1484 sloužil jako špitál. Po renesanční a později barokní přestavbě 1603 a 1684 sloužil již jako obytný dům. Dnešní vzhled fasády je z roku 1883. Poté prodán soukromým majitelům. Ve sklepních prostorách funguje divadlo od roku 1969.

Tento prostor na Malostranském náměstí se získal v druhé polovině 60.let po vyklizení archivu Motokovu a v roce 1969 vzniklo divadlo Orfeus pod vedením Radima Vašinky. V první polovině sedmdesátých let zde dále pracuje další amatérský soubor A-Studio.
Za zmínku stojí i působení tehdy ještě nepříliš známého Ctibora Turby s představením Turba Tacet.
Divadlo se, vzhledem k nastupující mormalizaci, dostává pod hlavičku SSM, získává ideově korektní název Rubín a má se stát výlohou mladých, uvědomělých komunistů. Uvažuje se dokonce o zřízení agitačního střediska SSM pod vedením Miroslava Štěpána. A do tohoto svazáckého rejdiště, snad podle hesla pod svícnem je největší tma, přichází v roce 1972 tentokrát již stálý a profesionální soubor Divadla na Okraji. Od sezony 1972/73 je uměleckým šéfem divadla Zdeněk Potužil. Následuje řada ůspěšných inscenací v Potužilově režii, například Máj (1972),Bál v opeře (1974), Knedlíkové radosti (1976), Postřižiny (1977). Souborem prochází řada později známých umělců jako Iva Huttnerová, Zdeněk Dušek, Zdena Hadrbolcová, Ondřej Pavelka nebo Eva Salzmannová. Hudbu pro většinu představení skládá Miki Jelínek.

Právě Miki Jelínek je od roku 1975 uměleckým vedoucím amatérského souboru A-Studio, který působí při Divadle na okraji jako jakási líhen mladých talentů. Umělecky tu debutovali např. režisér Petr Koliha. režisér Michal Dočekal, herečka Alena Štréblová a další. Vedení A-Studia převzali v roce 1982 Ondřej Pavelka s Evou Salzmannovou.
Své pořady tu měl i konferenciér a recitátor Miroslav Kovařík, pod názvem „Zelené peří“ uváděl večery začínajících autorů.
Hostující divadla v tomto období byli například Divadlo X;Ha-divadlo;M-dílna;Divadlo na drážce;Yorickova Pantonima(ANETAL Pardubice).
Rubín byl od začátku i hudebním klubem a tak zde začínaly i některé skupiny nebo písničkářské dvojice, například Burian + Dědeček s pravidelnými pořady (Beze vší poezie 1975, Já nechci létat v raketě 1976).
Dramaturgie Divadla na okraji musela z pochopitelných důvodů neustále balancovat na hraně mezi snahou o skutečně svobodný umělecký projev a zároven příliš nepopudit komunistické schvalovací orgány. Přesto se v podmínkách tuhé normalizace sedmdesátých let povedlo vytvořit nebývale svobodnou a vzhledem k velkým divadlům skutečně alternativní scénu.I když například guru české "druhé kultury" Egon Bondy, který v sedmdesátých letech bydlel v nedaleké Nerudově ulici se v několika svých textech z té doby zminoval o Rubínu se značným despektem jako o "svazáckém undergroundu."

Zdeněk Potužil rozpuští soubor Divadla na okraji v roce 1987. Sedmnáct let intenzivní spolupráce se jednoduše na vztazích uvnitř souboru muselo nutně podepsat. Potužil sám k tomu později řekl že: „Po sedmnácti letech jsem toho měl právě dost a navíc v Rubínu nastaly situace ,které už jsem nechtěl řešit ,i když jsem v sobě musel celý rok tento názor utvrzovat. Přesto to všechno to byla úžasná léta s úžasnými lidmi v divně hnusné době,kdy mi jsme se cítili svobodně.“
V sezóně 1988/89 v Rubínu ještě uvedlo volné spojení režisérů (Bělohradská, Borna, Potužil, Uhrin) tři večery poezie z tvorby režimem opomíjených básníků. Pořady proběhly pod názvem Večery poezi č.1 – 3. a podíleli se na nich například D. Batulková, R. Fidlerová,Z. Hadrbolcová,E. Salzmanová,J. Carda,M. Kovařík,R. Lukavský,D. Matásek.
Po revoluci se A-studio profesionalizovalo.Například David Czésány,tu působil po celá 90. léta.Nejvýznamnějším počinem hned po revoluci byla série všech malých her od J. Topola,které vznikly u příležitosti dramatikových šedesátin.Divadlo také pokračovalo v tradici poskytování prostoru mladým hercům, režiserům a hudebníkům.

Od roku 1997 je uměleckým šéfem A-Studia Rubín jeden z původních členů Divadla na okraji Ondřej Pavelka. V roce 1998 se Divadlo Nablízko stává stálým souborem A-Studia Rubín a uvádí se ůspěšnou inscenací Saroyanova Tracyho tygra.Některá další představení Divadla Nablízko: E. Ionesco- Třeštění ve dvou(2000), M. Bulgakov- Psí Srdce(2001).
Divadlo Nablízko ukončilo svou spolupráci s A-Studiem v roce 2003 a Rubín je od té doby opět bez souboru. Přesto se zde uvádí řada kvalitních představení jako J.W. Goethe- Faust (2004), Sarah Kane- Crave (2005), W. Shakespeare- Sen noci svatojánské (2006), nebo autorská one-man show Tomáše Matonohy Všichni moji hrdinové (2006). Hostujícími režiséry jsou například David Czesany, Tomáš Svoboda či Jan Nebeský.

Použitá literatura: Proměna malých scén (V.Just)
Alternativní divadlo (J.Dvořák)
Archivní materiály A Studia Rubín
dále články rozhovorů se Zdeňkem Potužilem