Historie

Pozdně středověký objekt "Dům u tří korun" postaven okolo roku 1465, od roku 1484 sloužil jako špitál. Po renesanční a později barokní přestavbě 1603 a 1684 sloužil již jako obytný dům. Dnešní vzhled fasády je z roku 1883. Poté prodán soukromým majitelům.

Tento prostor na Malostranském náměstí se získal po vyklizení archivu Motokovu. Tím vzniklo v roce 1968 vzniklo divadlo Orfeus pod vedením Radima Vašinky.

Bohužel po asi dvou letech o přestávce jedné z her přišel za Vašinkou pan Maslov ze sovětské ambasády v doprovodu dvou estebáků z MNO.Tím se bohužel ta hra nezdála a tak druhého dne bylo divadlo na popud velvyslanectví zlikvidováno(zavřeno kvůli rekonstrukci). Hrával tu Laco Déczi. Od 70.let zde například působí i Ctibor Turba s pořadem Turba tacet.

Divadlo se, vzhledem k nastupující mormalizaci, dostává pod hlavičku SSM, získává ideově korektní název Rubín a má se stát výlohou mladých, uvědomělých komunistů. Uvažuje se dokonce o zřízení agitačního střediska SSM pod vedením Miroslava Štěpána . Naštěstí tento záměr nevyšel. Takže, i když byl Rubín nějakou dobu zavřený , jako divadelní prostor se udržel a tak po tomto období zůstal jen název divadla.

A v tuto dobu přichází(r.1972 ) tentokrát již stálý a profesionální soubor Divadla na Okraji. Od sezony 1972/73 je uměleckým šéfem divadla Zdeněk Potužil . Následuje řada úspěšných inscenací v Potužilově režii. Například Máchův – Máj (1972), Tuwin – Bál v opeře (1974), Páral – Knedlíkové radosti (1976), Hrabal – Postřižiny (1977),V.Dyk – Krysař (1986) .

Souborem prochází řada později známých umělců jako Iva Hüttnerová, Zdeněk Dušek, Zdena Hadrbolcová, Radka Fidlerová, Evald Schorm, Ondřej Pavelka nebo Eva Salzmannová. Hudbu pro většinu představení skládá Miki Jelínek.

Právě Miki Jelínek je od roku 1975 uměleckým vedoucím amatérského souboru A-Studio , který působí při Divadle na okraji jako jakási líheň mladých talentů. Štafetu ve vedení převzal od Jana Badalce . Umělecky tu debutovali např. režisér Petr Koliha, režisér Michal Dočekal, herečka Alena Štréblová a další. Vedení A-Studia převzal v roce 1982 Ondřej Pavelka s Evou Salzmannovou . Své pořady tu měl i konferenciér a recitátor Miroslav Kovařík, pod názvem „Zelené peří“ uváděl večery začínajících autorů. Dále tu působila skupina bratří Justů , orientující se na moderní autorský kabaret. Například Vyhovování, r. 75/82;Vata,r. 79;Ústřední půjčovna myšlenek,r. 82. Rubín byl od začátku i hudebním klubem a tak zde začínaly i některé skupiny nebo písničkářské dvojice, například Burian + Dědeček s pravidelnými pořady (Beze vší poezie 1975, Já nechci létat v raketě 1976). Zdeněk Potužil rozpuští soubor Divadla na okraji v roce 1987 . Sedmnáct let intenzivní spolupráce se jednoduše na vztazích uvnitř souboru muselo nutně podepsat. Potužil sám k tomu později řekl že: „Po sedmnácti letech jsem toho měl právě dost a navíc v Rubínu nastaly situace ,které už jsem nechtěl řešit ,i když jsem v sobě musel celý rok tento názor utvrzovat. Přesto to všechno to byla úžasná léta s úžasnými lidmi v divně hnusné době,kdy mi jsme se cítili svobodně.“

V sezóně 1988/89 v Rubínu ještě uvedlo volné spojení režisérů (Bělohradská, Borna, Potužil, Uhrin) tři večery poezie z tvorby režimem opomíjených básníků. Pořady proběhly pod názvem Večery poezi č.1 – 3. a podíleli se na nich například D. Batulková, R. Fidlerová,Z. Hadrbolcová,E. Salzmanová,J. Carda,M. Kovařík,R. Lukavský,D. Matásek.

Po revoluci se A-studio profesionalizovalo.V letech 1991 - 95 byl David Czesany režisérem a uměleckým šéfem v tomto prostoru. Režíroval zde např. inscenace: Hodina lásky (1991), Slavík k večeři (1992) a Dvě noci s dívkou (1995) od Josefa Topola, Blázen a jeptiška (1994) od S. I. Witkiewicze, Strindbergovu Slečnu Julii (1994) aj. Nejvýznamnějším počinem v této době byla tedy série všech malých her od J. Topola, které vznikly u příležitosti dramatikových šedesátin.Divadlo také pokračovalo v tradici poskytování prostoru mladým hercům, režiserům a hudebníkům.

Objevil se tu i Filip Topol (člen skupiny Psí vojáci).Nejprve se svým sólovým Recitálem smutného zvířete.Od 12. a 13. června 1992 pak s existenciálním dramatem Narozeniny,kde vystupoval spolu z herečkou Martou Vítů.V dalších třech letech se pak vždy 12. a 13. června konaly reprízy tohoto představení.

Od roku 1997 je uměleckým šéfem A-Studia Rubín jeden z původních členů Divadla na okraji Ondřej Pavelka. V roce 1998 se Divadlo Nablízko (bývalí studenti KALD DAMU – 5.ročník Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU). stává stálým souborem A-Studia Rubín a uvádí se úspěšnou inscenací Saroyanova Tracyho tygra. Některá další představení Divadla Nablízko: E. Ionesco - Třeštění ve dvou(2000), M. Bulgakov - Psí Srdce(2001),Stanislav Ignacy Witkiewicz–Šílená Lokomotiva, A. P. Čechov – Višňový sad ,J. Trnka - Zahrada . Divadlo Nablízko ukončilo svou spolupráci s A-Studiem v roce 2003 a Rubín je od té doby opět bez souboru. Přesto se zde uvádí řada kvalitních představení jako J.W. Goethe - Faust (2004), Sarah Kane - Crave, Blaster (2005), Enda Walsh - Pan Človíček (2004),W. Shakespeare - Sen noci svatojánské (2006), nebo autorská one-man show Tomáše Matonohy Všichni moji hrdinové (2006)

Sezóna 2009/2010
Ředitel: Ondřej Glazar umělecký šéf: Petr Kolečko
Produkce: L. Chalupová, Jan Kratochvíl
Technika: D.Oupor

Repertoár: HOMO 06 – režie: D.Špinar
HOUSE OF LOVE, DÍL 1. – PŘÍBĚH DISCOKRÁLE – premiéra 26.2.2009, režie J.Frič
HOUSE OF LOVE 2: NÁVRAT HEZKÝCH HOCHŮ – PREMIER 22.2.2010, režie J.Frič
KAUZA SALOME - premiéra 8.5.2009 – režie: D.Špinar
DÍRA – režie Thomas Zielinski - premiéra 4 .10.2009
SVRBÍ - Režie: Anna Petrželková Autor – premiéra 24.10.2009

Použitá literatura: Proměna malých scén (V.Just)
Alternativní divadlo (J.Dvořák)
Archivní materiály A Studia Rubín
dále články rozhovorů se Zdeňkem Potužilem