Archeoložka budoucnosti

Jak víte, v pozdějších vrstvách kultury Eternitas nacházíme transparentní obětní nádoby. Konkrétně v Eternitas IV a V jich výrazně přibývá, začátkem Eternitas VI se výskyt těchto nádob výrazně snižuje, což doposud nejsme schopni objasnit. Ve vrstvě Eternitas V můžeme tyto nádoby najít úplně po celém světě, co se však týče jejich úbytku, existují tu velké lokální rozdíly. Úbytek můžeme pozorovat lokalitu od lokality jiný. Lze se ovšem domnívat, že byly tyto nádoby nošeny jako obětní dary do povodí, tedy tam, kde bývala jezera, řeky a moře. Vycházím z toho, že se jednalo o rituály plodnosti, potažmo že měly tyto obětní dary usmířit božstva. Neboť v době Eternitas IV a především v Eternitas V a VI můžeme z mikrobiologické analýzy usuzovat, že vnější podmínky byly velice nestabilní.

Přitom nás způsob výroby těchto obětních nádob i ostatních centrálních objektů kultury Eternitas staví před řadu otázek, přestože tuto kulturu nazýváme právě po materiálu těchto objektů, tedy Eternitas. Všichni jistě víme, že docela malé částečky Eternitas se v našem prostředí vyskytují zcela přirozeným způsobem, často jsou jen mikroskopické velikosti a má je v sobě každý.

Ale dosud nevíme, jak se příslušníkům kultury Eternitas podařilo z této mikroskopické a roztříštěné suroviny vyrábět tak ohromující nádoby. K tomuto tématu vám dnes bohužel nemohu sdělit nic nového. Víme ale, že tyto nádoby měly rozdílné formy a barvy a že byly pravděpodobně už vyráběny se záměrem vydržet věčně, a tak podporovat důležitost božstev, potažmo zdůraznit význam obětujících, kteří přežijí konečný lidský život. Nádoby jsou dole širší a nahoře se zužují k jedinému otvoru, ne u všech se dochoval uzávěr. Sloužily k vyjádření osobního obětního daru, jejich malá velikost vyjadřovala přání člověka, v rámci komunity se prakticky nedaly jinak využívat. Na těchto bodech se dnes věda shoduje.

Dnes však chci poukázat na doposud nereflektovanou časovou souvislost s jiným fenoménem kultury Eternitas, který s sebou přináší řadu otázek. Jedná se o souvislost mezi oběťmi v podobě zmíněných nádob kultury Eternitas a skutečně početným množstvím kosterních pozůstatků dětí a mladistvých z vrstvy Eternitas VI. Nalezly jsme jak jednotlivé kosterní pozůstatky, tak masové hroby. Přičemž je nápadné, že se všechny jednotlivé kostry nalézaly vždy v lokalitách mimo bezprostřední blízkost osídlení a domů. Věk nejmladších dětí odhadujeme na šest až sedm let, nejstarším bylo kolem dvaceti let. A samozřejmě se téměř u všech kosterních pozůstatků nalézaly také obětní nádoby. Nalezené masové hroby dětí a mladistvých z této doby se ovšem vždy nalézají v blízkosti velkých měst a zde obětní nádoby téměř zcela chybí. Také v tomto případě se jedná o fenomén, který můžeme pozorovat po celém světě.

Domníváme se, že situace, kterou můžeme pozorovat už ve vrstvě Eternitas IV a Eternitas V, vyeskalovala právě v období Eternitas VI. Kultura Eternitas byla patriarchální, takže nebylo možné obětovat starší, a především mužské členy společnosti, kteří byli mocní. To odpovídá našim znalostem z historie dalších válečných kultur. Kultura Eternitas se v období Eternitas II a III rozšířila téměř do celého světa a dosáhla svého vrcholu s ovládnutím Eternitas materiálu v období Eternitas IV a V. Pak nastala krize, jednak patriarchálních mocenských struktur, tak i  působů produkce, a očividně se již nedařilo vyrábět Eternitas materiál, přinejmenším v období Eternitas VI nacházíme stále méně obětních nádob. Lze však tvrdit, že podmínky životního prostředí se razantně proměnily, přestože nevíme, jak k tomu došlo. Zjevně to nevěděli ani příslušníci kultury Eternitas a pokoušeli se hněvu božstev čelit obětováním svým dětí a mladistvých. Z několik málo zachovaných záznamů víme, že pro kulturu Eternitas byly děti vedle obětních nádob z Eternitas materiálu na obětní nádoby to nejdůležitější. Lze usuzovat, že k prvním obětem v přírodě, které měly usmířit božstva, patřily jednotlivé děti a mladiství. Když pak nastaly silnější změny, byly obětovány celé skupiny dětí.