Korále okolo hrdla Marcela Mikulášková

Korále jsou něčím, co si na sebe člověk dobrovolně klade. S veškerou jejich krásou i tíží.

Korále okolo hrdla jako způsob sebevyjádření zesnulé brněnské herečky a básnířky Marcely Mikuláškové. Její střídmá a zároveň velmi přesná spirituální lyrika předkládá dynamický i vyhaslý vztah člověka a boha tzn. ženy a muže, dítěte a rodiče v tom nejširším významu.

Inscenace o touze prožívat život až do krajnosti, až už to nelze unést, o situacích kdy se to láme a nezbývá než odejít, o nekonečném chybění. 

Poezie pojmenovává mimo jiné pocit nedostatečnosti, který je životním refrénem mnoha žen, a i když současné ženy mají objektivně rovnější a spravedlivější společenské podmínky než měla Marcela Mikulášková, je tato pozice stále velmi křehká a často závisí na subjektivních aspektech, jako jsou výchozí sociální a rodinné podmínky.

Chceme nabídnout obrazy autorky, která píše v ženském i mužském rodě, která vidí boha jak na Olympu, tak v ředkvičce, a která ho přes veškerá zklamání znovu a znovu hledá…