Korále okolo hrdla Marcela Mikulášková

“Korále jsou něčím, co si na sebe člověk dobrovolně klade. S veškerou jejich krásou i tíží.”

Sbírka Marcely Mikuláškové vyšla rok po její smrti. Femme fatale brněnského přelomu tisíciletí, herečka, režisérka a básnířka odešla v zimě roku 2004. Našli ji v tramvaji na konečné. Měsíc předtím odevzdala své texty na jednotlivých sežmoulaných stránkách – prý s takovým klidem a jistotou, která jako by už nebyla z tohoto světa. 

Inscenace o životě plném absurdity a kontrastů, kde se Bůh skrývá na Olympu i v ředkvičce a volání po něm se zrcadlí ve vztahu ženy k muži, otci i synovi. Kde se něžnost míchá s krutostí, srdcebol se smíchem a osamělost má podobu prázdné šňůry na prádlo, na které zůstal viset oranžový kolík. Jevištní báseň o spalující vášni, touze žít a hranici, co nás dělí od našich blízkých, jejichž duše je vysoko v nebi. O touze prožívat život až do krajnosti, až už to nelze unést, o situacích, kdy se to láme a nezbývá než odejít. Báseň o nekonečném chybění.

Zapomněli mi nalít pivo!